CHS 2002

Burian, Emil, operní p?vec, narozen 12. 12. 1876, Rakovník, zem?el 9. 11. 1926, Praha. Mladší bratr Karla Buriana, otec režiséra a skladatele Emila Františka Buriana. Rod Burian? pocházel z malé obce Rousínov u Rakovníku, Karl?v a Emil?v otec František tam m?l docela prosperující tesa?skou dílnu, ale po narození prvorozeného syna Karla chalupu po p?edcích prodal a p?est?hoval se na p?echodnou dobu do Rakovníku a odtud už natrvalo do Prahy. D?vodem bylo umožnit syn?m co nejlepší vzd?lání, nebo? oba chlapci jevili pro studium zcela z?ejmé nadání. V roce 1882 za?al starší Karel v Praze navšt?vovat proslulé akademické gymnázium a mladší Emil obecnou školu. Již v d?tství nacházel p?emýšlivý a pon?kud zasmušilý Emil v úsp?šném a sebejistém bratrovi sv?j vzor a snažil se mu ve všem vyrovnat. Proto ho následoval po ?tvrté t?íd? obecné školy na totéž gymnázium, a proto také zatoužil stát se zp?vákem, když se touto cestou s úsp?chem vydal Karel. Emil se ovšem neu?il tak snadno a dob?e, ani nedisponoval tak skv?le vyvinutým hlasovým orgánem jako jeho bratr. M?l však pevnou v?li a nezdolnou vytrvalost, což rozhodlo o jeho p?vecké karié?e. Karel mu v nastoupení této cesty pomohl nejen radou, ale i finan?ní výpomocí, takže Emil mohl p?ejít po dokon?ení nižšího gymnázia do Pivodovy soukromé p?vecké školy a zárove? studovat u vyhlášeného u?itele zp?vu Moritze Wallersteina. Pražská studia na?as p?erušil studijním pobytem v Kolín? nad Rýnem. I tam ho pozval Karel, který p?sobil v tam?jší ope?e v sezónách 1894–96. Když se Emil vrátil do Prahy, Wallerstein pochválil jeho hlas, který vysp?l v m?kký, lyrický baryton. Pro Emila to bylo velké povzbuzení a byl by rád býval pokra?oval ve studiích. Nem?l však dost pen?z a proto p?ijal v roce 1895 první angažmá u Pišt?kovy divadelní spole?nosti, vystupující st?ídav? v Praze, v Brn? a v Ostrav?, ve které 8. 9. 1895 s velkou trémou debutoval v roli Otakara ve Straussov? Cikánském baronu. Vzáp?tí za?al studovat pro Brno další role z tehdy nejhran?jších oper: Tonia z Komediant? (R. Leoncavallo), Tomského z Pikové dámy (P. I. ?ajkovskij), Vladislava z Dalibora (B. Smetana), Hlasatele z Lohengrina (R. Wagner), Valentina z Fausta (Ch. Gounod), který pat?il pozd?ji k jeho poslucha?sky nejúsp?šn?jším rolím, a Tomše z Hubi?ky (B. Smetana). A?koli si Brno Buriana oblíbilo a rádo mu odpoušt?lo za?áte?nické (zejména herecké) nedostatky, v roce 1898 odešel do Plzn?, kde si mj. rozší?il repertoár o dv? další významné smetanovské role: Kaliny (z Tajemství) a P?emysla (z Libuše). Rok nato odešel do Záh?ebu. Zde uvedl publikum v nadšení, když se nau?il prakticky p?es noc zpívat chorvatsky Alfia z Mascagniho Sedláka kavalíra. Vyneslo mu to jmenování „prvním barytonem“ Královského divadla, což bylo pro mladého a ?asto p?epjat? sebekritického um?lce významným povzbuzením. Získané sebev?domí se u n?ho pozitivn? projevilo i na jevišti, zejména v hereckém projevu. V Záh?ebu p?ipojil ke svému kmenovému repertoáru další významné role, nap?. ?ajkovského On?gina, Rossiniho Figara a Mozartova Dona Giovanniho. V roce 1902 se octl op?t v Plzni, ale jen nakrátko: po vypršení smlouvy v roce 1904 odešel do západon?meckého Freiburgu, kde získal vysoké uznání nejen na jevišti, ale i z koncertních vystoupení (nap?. v partii Krista v Bachových Matoušových pašijích). A?koliv se mu ve Freiburgu da?ilo, rodinné d?vody ho p?im?ly v roce 1906 k návratu dom? a po krátké epizod? v Plzni zakotvil v Národním divadle v Praze, kde p?sobil s n?kolika p?erušeními nejdéle. Do?asné odchody byly v?tšinou zp?sobeny neshodami s vedením divadla. První angažmá trvalo od 1. 6. 1906 do 31. 5. 1908. Moc se mu však nevedlo. Jak kritikou, tak obecenstvem byl neustále srovnáván s Bohumilem Benonim, jehož komediálnímu temperamentu nemohl Burian svým um?leckým a povahovým založením konkurovat. Navíc byl roztrp?en tím, že byl obsazován do epizodních rolí. Proto požádal o uvoln?ní a odešel na rok do Hamburku, odkud zajížd?l k pohostinským vystoupením v Dráž?anech a v Saské Kamenici (Chemnitz). V Hamburku bylo pro Buriana nejpamátn?jší událostí a vzpomínkou na celý život spole?né vystoupení s Enricem Carusem v Komediantech 15. 10. 1908. Hamburk po?ítal s Burianem i pro nadcházející sezónu 1909–10, zajímaly se o n?ho též další operní domy, ale když p?išla z Prahy od Kova?ovice nabídka, dal jí bez váhání p?ednost a 15. 8. 1909 se upsal Národnímu divadlu podruhé. Tentokrát v n?m setrval až do smrti, ovšem op?t s jedním p?erušením. V sezón? 1918–19 vystoupil ze svazku Národního divadla a žil na volné noze. U?inil tak ze vzdoru, nebo? vedení divadla ho necht?lo uvolnit ke spole?nému koncertu s bratrem Karlem v Budapešti. Do Národního divadla se vrátil v roce 1919 a p?išel tam sou?asn? s Otakarem Ostr?ilem, kterého nemocný Kova?ovic jmenoval dramaturgem. Když pak byl Ostr?il postaven v prosinci 1920 do ?ela operního souboru, otev?ela se Burianovi cesta k vrcholným tv?r?ím kreacím. S Ostr?ilem si byli názorov? blízcí a proto se Burian s chutí zapojil do p?estudování Smetanových, Dvo?ákových a Fibichových oper a podílel se rovn?ž na premiérách Ilseino srdce (postava Malí?e Emila) od Rudolfa Karla (1924), operního duodramatu P?ed slunce východem (postava biblického Adama) od vlastního syna (24. 10. 1925) a na skv?lém pražském nastudování P?íhod lišky Bystrouška (role Revírníka) od Leoše Janá?ka (18. 5. 1925, necelý p?lrok po brn?nské sv?tové premié?e). Ob?tavou službu ve prosp?ch nové ?eské operní tvorby považoval Burian za samoz?ejmou od po?átku p?vecké kariéry. Tak nap?. za Kova?ovicovy éry nastudoval v roce 1911 roli Ku?iny v Ostr?ilov? jednoaktovce Poup?, Matiáše Hektora v komické ope?e Františka Picky Malí? Rainer a Theodora Kaisera v ope?e Milkování od Františka Neumanna. V roce 1917 hrál v Blížencích od Karla Weise Orsina a v Hypolit? od Jaroslava K?i?ky hlavní postavu Alessandra del Dardo. Ze starších žijících skladatel? mu byl blízký Josef Bohuslav Foerster, jehož nov? nastudovaným postavám Bassania z opery Jessika (1911) a Samka z opery Eva (1917) dovedl dát v souladu s hudbou zdrženliv? neokázalou citovou v?elost. Z klasicko-romantických autor? zpíval všechny Smetanovy opery, ?ty?i opery Fibichovy (Blaník, Nev?sta mesinská, Bou?e, Šárka) a dv? opery Dvo?ákovy (Šelma sedlák a Jakobín). Ze zahrani?ní operní literatury si Burian záhy osvojil všechna doma i ve sv?t? b?žná repertoárová díla. Dramaturgicky zajímavé byly v tomto sm?ru snad dv? události, na kterých se Burian podílel: v roce 1910 zt?lesnil roli Hrab?te Gila v ope?e Zuzan?ino tajemství od Ernanno Wolfa-Ferrariho (sv?tová premiéra 1909 v Mnichov?) a v roce 1911 zpíval Policejního komisa?e v R?žovém kavalíru od Richarda Strausse, jehož sv?tová premiéra se konala v tomtéž roce v Dráž?anech. Burian rád vystupoval také koncertn?. Osv?d?il se v mnoha oratoriích a kantátách od J. S. Bacha, Beethovena, Liszta (Legenda o sv. Alžb?t?, Kristus), Verdiho, C. Francka (Blahoslavenství) a samoz?ejm? také v dílech ?eských skladatel? jako nap?. od A. Dvo?áka (Svatební košile), J. K?i?ky (Pokušení), Jaroslava Jeremiáše (Jan Hus) nebo Ladislava Vycpálka (Kantáta o posledních v?cech ?lov?ka). S velkou oddaností se v?noval pís?ové tvorb?. Podle dobové kritiky byl skv?lým interpretem Dvo?ákových Biblických písní, jimž um?l dát povznášející klid, vznešenost a zárove? jímavý lyrismus. Ke kmenovému repertoáru pat?il samoz?ejm? Smetana s Fibichem, v oblib? m?l také Cigánské melodie Karla Bendla a ze sou?asník? rád zpíval J. B. Foerstra, V. Nováka, O. Ostr?ila, L. Vycpálka, V. Št?pána a K. B. Jiráka. Zahrani?ní skladatelé byli zastoupeni jmény Carl Loewe, F. Schubert, R. Schumann, P. Cornelius, G. Mahler (Písn? o mrtvých d?tech) a R. Strauss. Vedle um?lé pís?ové tvorby v?noval Burian velkou pé?i koncertnímu provozování lidových písní, které zpíval ?asto se svým bratrem na zájezdech po ?eském venkov?. Jejich klavírním doprovaze?em býval E. F. Burian. Emil Burian ukon?il sv?j život tragicky. V roce 1925 utrp?l na jevišti úraz, který zpo?átku nevypadal nebezpe?n?. Vyvinul se však z n?j sarkom, léka?i byli donuceni p?i druhé operaci k amputaci nohy, ale po do?asném zdánlivém zlepšení zdravotního stavu pacient podlehl. Krátce p?edtím dostal z pražské konzervato?e nabídku na profesuru, po které léta marn? toužil. Burian se vypracoval v ?elného p?edstavitele barytonových rolí pom?rn? zdlouhavou a velmi usilovnou prací. Jen vlastní pílí dosáhl toho, že jeho vcelku úzký hlas postupn? nabýval na síle, ší?i a sytosti, takže si posléze mohl dovolit i role hrdinného charakteru. Imponoval p?itom ?istým, tenorov? zabarveným hlasem, uvoln?ným tvo?ením tónu bez tremola, s dokonalým využitím dechu a všech dynamických a rezonan?ních možností. Podobn? jako Karel vynikal p?esnou artikulací a frázováním, byl mistrem plynulé a citov? vroucí kantilény. Burian?v p?vecký i herecký projev byl klasicky um??ený, bez velkooperní okázalosti, falešného patosu a romantických gest. Vytvo?il si tak vlastní interpreta?ní styl, který p?sobil v dané dob? novátorsky zejména ve vztahu k dílu Smetanovu. Literatura: I. Lexika OSN ND I/2, 1931. PHSN II/1, 1937. ?SHS I, 1963. MEH 1983. Národní divadlo a jeho p?edch?dci. Slovník um?lc? divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního (Praha 1988). ME?O 1999. MGG2. II. Ostatní A.R. [Rektorys, Artuš]. Koncert Karla a Emila Burian? (Smetana 6, 1915–16, ?. 1, s. 12). V.H. [Helfert, Vladimír]: Emil Burian zem?el... (Hudební rozhledy 3, 1926-27, ?. 1-2, s. 15). –a: Emil Burian mrtev (Dalibor 42, 1926, ?. 4, s.59). Nezval, Vít?zslav: Emil Burian /nekrolog/ (Listy Hudební matice-Tempo 6, 1926–27, ?. 2–3, s. 57–58). –: Emil Burian (Smetana 16, 1926–27, ?. 3, s. 44–45). Nováková /Tomášková/, Jaromíra: Emil Burian (Hudební rozhledy 3, 1926–27, ?. 2, s. 21–22). Burian, Emil František: Památník brat?í Burian? (Praha 1929). Pujman, Ferdinand: Burian?m, Karlovi a Emilovi k poct? (Praha 1933). Nejedlý, Zden?k: Opera Národního divadla od roku 1900 do p?evratu (D?jiny Národního divadla VI, Praha 1936). Tomášková-Nováková, Jaromíra: Emil Burian (k 10. výro?í úmrtí, + 9. 10. 1926) (Listy Hudební matice-Tempo 16, 1936–37, ?. 2, s. 15–16). Burian, Emil František: Kdo je Emil Burian (Praha 1947) [zde mj. soupis gramofonových nahrávek firmy His master s voice]. Pražák, P?emysl: Smetanovy zp?vohry (Praha 1948). Rektorys, Artuš: Naši operní p?vci (Praha 1958). Šubert, Antonín: P?vci Prozatímního a Národního divadla od roku 1870 (Praha 1966). Emanuel Kopecký - Vilém Pospíšil: Slavní p?vci Národního divadla (Praha 1968). ?SV 1971. Šubert, Antonín: Jubileum smetanovského p?vce (Gramorevue 12, 1976, ?. 12, s.3). Nejedlý, Zden?k: O divadle a jeho um?lcích (ed. Jaromír Paclt a Evžen Turnovský, Praha 1978). D?HK II, 1981. Šíp, Ladislav: 100 let opery Národního divadla (Praha 1983). Špelda, Antonín: Slavní plze?ské opery (Plze? 1986).
Bek, Mikuláš