Eberle, Johann Udalricus (Eberll; Johann Ulrich; Udalricus; Jan Oldřich ): Eberle, Johann Udalricus, houslař, narozen 2. 7. 1699, Vils u Füssenu, zemřel 2. 7. 1768, Praha. Houslařem se vyučil ve Vilsu. Po vyučení, asi v roce 1717, odešel k Thomasi Edlingerovi do Prahy a stal se jeho pomocníkem. 20. 2. 1726 získal měšťanské právo v Praze. V témže roce se osamostatnil v Praze na Starém Městě v domě "U bílého lva". 4. 5. 1727 se oženil. V roce 1731 se přestěhoval do domu "U strunařů", který patřil Eberlově tchyni. V roce 1748 se stal jeho spolumajitelem. V roce 1767 ovdověl a přesídlil do dalšího vlastního domu v Konviktské ulici č. 296, kde i zemřel. Dům byl potom zván "U Eberlů". V manželství měl sedm synů a čtyři dcery. Vyučil syna Václava Michala Josefa Vincence, narozeného v roce 1738, který po svém otci zdědil v roce 1768 nářadí i dílnu a stal se jeho nástupcem. J. U. Eberle vyučil také Thomase Andrease Hulinzkeho a Karla Josepha Hellmera, který byl potom jeho pomocníkem. Eberle stavěl nástroje podle vzoru Jacoba Stainera. Vyráběl také loutny, gamby, kvintony a violy d´amour, které jsou považovány za vůbec nejkrásnější v celé houslařské historii. Literatura: Homolka, Eduard Emanuel: Životopisné zprávy o houslařích a loutnařích v Praze a okolí 1602–1896 (Praha 1896). Mařák, Jan: Housle (Praha 1923, s. 19–22). Kůs, Lev: Vývoj pražského houslařství (Hudba a národ, Praha 1940, s. 107–113). Jalovec, Karel: Čeští houslaři (Praha 1959, s. 45–46). Skokan, František: Svět houslí (Praha 1965, s. 43, 143–144). Budiš, Ratibor: Housle v proměnách staletí (Praha 1975, s. 34–40). Pilař, Vladimír – Šrámek, František: Umění houslařů (Praha 1986, s. 101).