Hellmer, Karl (Carl) Joseph, houslař, hudební nakladatel, narozen 1. 11. 1739, Praha, zemřel 7. 10. 1811 tamtéž. Syn a pravděpodobně i žák houslaře Johanna Georga Hellmera v Praze. Po vyučení pracoval zřejmě nějaký čas u Johanna Udalrika Eberleho v Praze a jako tovaryš u různých mistrů v Německu. Do Prahy se vrátil v roce 1763. 5. 9. 1763 se v Praze oženil. V manželství se narodilo deset dcer a sedm synů, mezi nimi i budoucí houslař Karl Boromeus Andreas Hellmer. 31. 5. 1763 se získal měšťanské právo na Malé Straně. Do roku 1803 bydlel v domě svého otce v Novodvorské ulici č. 458. Potom se přestěhoval do Nosticovy ulice č. 466. Hellmer byl virtuosem na loutnu a na mandolínu. Tiskem vydával díla různých skladatelům Haydna, Koželuha, Mozarta a jiných. V letech 1808–1809 byl spolustarostou cechu houslařů a hotovitelů hudebních nástrojů. V roce 1811 utonul ve Vltavě. Jeho práce velmi připomíná práci jeho otce. Literatura: Homolka, Eduard Emanuel: Životopisné zprávy o houslařích a loutnařích v Praze a okolí 1602–1896 (Praha 1896). Mařák, Jan: Housle (Praha 1923, s. 19–22). Kůs, Lev: Vývoj pražského houslařství (Hudba a národ, Praha 1940, s. 107–113). Jalovec, Karel: Čeští houslaři (Praha 1959, s. 54–55). Skokan, František: Svět houslí (Praha 1965, s. 43, 143–145, 185). Budiš, Ratibor: Housle v proměnách staletí (Praha 1975, s. 34–40). Pilař, Vladimír – Šrámek, František: Umění houslařů (Praha 1986, s. 106).